Lyžák
V pondělí 5. 1 jsme měli odjíždět od školy ZŠ Tyršova 913 na týdenní lyžařský výcvik do Velkých Karlovic. Hned jak všichni nastoupili do autobusu a vyjelo se , začali jsme zpívat, např. Marka Ztraceného - Ztrácíš nebo Kerndlovou - Anděl a tak dále. Jeli jsme přibližně 50 minut a byli jsme tam. Tak moc jsme se těšili, že nám jako dlouhá doba připadalo to věčné vyndávání věcí z autobusu. Po 5minutovém mrznutí venku jsme následovali paní učitelky, které nám řekly, kde máme pokoje. My (Kika, Verča H., Barča, JÁ, Zuzka a Denča N.) jsme měly vážně pěkný a útulný pokojíček, ve kterém jsme měly jednu postel navíc. Na vybalování nebylo moc času, protože jsme se měli převléct do lyžařského oblečení. Hned jsme byli převlečení a jeli jsme se rozdělit do skupin. Nebylo podstatné, v jakých jsme nakonec byli, ale hlavně musela být sranda. Nebudu popisovat, jak jsme lyžovali, ale jen ty dobré chvilky. Nevím, kdy to přesně bylo, ale jednou už v noci holky šíleně nahlas kecaly a myslím, že byly i u kluků. Samozřejmě přišla nějaká p. učitelka a seřvala je. To nic není, ale Kika se zeptala: „Kdo to mluvil?“ Nebo jsem z Barče udělala ovci (natočila jsem jí vlásky). Myslím, že ve čtvrtek Zuzce bylo špatně a jela domů, protože měla chřipku. S ní jela i Katka Ivanová, ta zas měla něco s kotníkem nebo co to bylo. Taky se u nás na pokoji hodněkrát brečelo, ale nebudu rozmazávat proč. Taky jsme šli na procházku, na které jsem byla úplně mokrá a to jsem nebyla jediná, protože já jsem spadla do hromady sněhu a oni mě ještě začnou zahrabávat a koulovat. Všichni mokří a uřícení nakonec vlezli do obchodu. Ke konci lyžáku byl závod ve slalomu. Bylo to rozděleno na 2 skupiny (1 a 2, 3 a 4). Hádejte kdo byl jako první ze třetích a čtvrtých??!!! To je jasné, že z holek já. Jinak jiné umístění si nepamatuji. Na konci slalomu následovalo společné foto a pak už jsme si mohli jezdit, jak jsme chtěli. Všichni už umíme vcelku slušně lyžovat, tak se s rodinou na horách nepřizabijeme. Na lyžáku byla sranda a určitě bychom si to zopakovali.
Verča B.
Ráno bylo pro mě (skoro) jako každé jiné. Ale ne tak docela. Dnes 5. ledna jedu na lyžařský výcvik. Už se nemůžu dočkat!
O půl osmé už všichni členové výpravy byli nastoupeni před kinem, kde měl čekat autobus, který nás všechny odvezl do Velkých Karlovic.
Cesta trvala asi 50 minut, ale mi to tak dlouho vůbec nepřišlo. Zpívali jsme písničky všech žánrů (teda skoro, podle toho, kdo co měl v mobilu!) a tím cesta uběhla hodně rychle. Dojeli jsme před polednem. Když autobus zastavil, všichni se vyhrnuli z autobusu ven. Uviděli jsme ubytovnu Kyčerka, která měla být naším budoucím ,,domovem“. Já jsem bydlela na pokoji ze všemi holkami z naší třídy (tedy aspoň s těmi, co jely). Stačily jsme se teprve vybalit a zabydlet a už jsme musely letět dolů na oběd. Jídlo na Kyčerce nebylo špatné (ale doma to je stejně lepší). Odpoledne byla pro mě ,,hodina pravdy“, protože jsem poprvé stanula na lyžích. To byl teda zážitek! Lyže mi pořád někde ujížděly a já jsem nevěděla, jak se zastavují! Takže jsem do všech v jednom kuse vrážela. Potom následovalo rozdělení do skupin. Já jsem samozřejmě byla ve 4. Byla jsem překvapená, kolik lidí tam bylo. (Aspoň jsem tam nebyla sama!) Naše instruktorka byla paní učitelka Lavičková. Jezdili jsme pořád na malém svahu. (A úplně mi to stačilo!) V úterý večer jsme měli večerní program, který vymyslely paní učitelky. A samozřejmě to bylo spojené se školou (přesněji řečeno se zeměpisem). Byla to soutěž, ale bohužel my jsme se v ní neumístily. Středa se stala kritickým dnem (aspoň pro holky). Ale ve zdraví jsme ho přežily a středeční i čtvrteční večer byl ve znamení her. Středeční večer k nám přišlo béčko, které bydlelo U Muzea. Každý pokoj si měl vymyslet dvě hry (všechny hry hrálo asi padesát lidí). No a další večer jsme pro změnu šli zase my do Muzea. Taky si pro nás vymysleli různé hry. Já jsem se do jedné z nich přihlásila. A to jsem neměla dělat! Musela jsem se otočit 30x dokola. Samozřejmě mi bylo z toho parádně blbě (i Barči, která to plnila se mou). Ve čtvrtek se konaly závody ve slalomu. Byli jsme rozděleni do dvou skupin. První závod jela 1. a 2. skupina. No a ten další 3. a 4. (už si nepamatuji, kdo zvítězil, ale já jsem to nebyla). A přišel poslední den. Uběhlo to jako voda. Ani mi to nepřipadlo, že to bylo pět dní!! Ale nejhorší ze všeho bylo to, že jsme si museli uklidit pokoj! Ten bordel, co tam byl, se ani nedá popsat! Ale zvládli jsme to a už jsme seděli v autobuse, který nás odvez domů. Ten večer jsem zalehla do postele a usnula jako špalek.
Verča H.
Dne 5. 1. jsme se my kluci a holky ze sedmiček, co se přihlásili na lyžařský výcvik, shromáždili před kinem a čekali na autobus. Autobus přijel po krátké chvíli a my už celí nažhavení nastoupili, ale ještě před tím jsme odložili svoje lyže a krosny. Cesta uběhla poměrně rychle, protože jsme celou cestu prokecali. Zatímco béčko odbočilo a jelo si na svoji ubytovnu, my z C a A jsme ještě kousek museli vydržet. Přijeli jsme na ubytovnu Kyčerka a rozdělili jsme do pokojů. Na našem pokoji nás bylo devět. Po chvilce odpočinku jsme se oblékli do lyžařského oblečení a šli na malý kopeček, kde nás rozdělili do skupin. Byly čtyři. Po rozdělení jsme šli na oběd a po obědě jsme měli odpoledni klid, kdy jsme odpočívali a hráli různé hry, ale jenom na pokoji, protože přes odpolední klid se nemělo vycházet z pokojů. Po odpočinku jsme šli už na svah lyžovat. První skupina, kde jsem byl i já, šla po chvíli už i na velký svah, dvojka se k nám také přidala, jenom trojka a čtyřka ještě trénovala na menším svahu. Po lyžování jsme šli zpět na ubytovnu a po chvíli na večeři. Večerka byla o půl desáté ale my jsme stejně kecali dál. Úterý proběhlo stejně, akorát na svahu už jsme byli i ráno. Paní učitelky si ale pro nás nachystaly večerní program, který se týkal zeměpisu kolem Velkých Karlovic, ale byla tam i morseovka. Naše skupina se umístila na druhem místě, takže to dopadlo celkem v pohodě. Středa probíhala stejně, ale místo paní učitelek jsme museli vymyslet program my, protože na naši ubytovnu se večer stavili kluci a holky z B. Program byl zábavný, akorát pan uvaděč Honza Tesař kvůli nám málem přišel o hlas, jak na nás musel řvát, abychom byli potichu. Čtvrtek proběhl také úplně stejně, akorát jsme jezdili slalom na čas a večer jsme šli na oplátku my k béčku, kde pro nás měli také nachystaný program. Po programu ještě paní učitelky předaly diplomy pro nejlepší slalomáře. Poté jsme šli na ubytovnu a pak spát. A přišel pátek, den odjezdu. Ráno i odpoledne jsme byli lyžovat, před odpoledním lyžováním jsme se sbalili a šli ještě na svah. Jak jsme dolyžovali, ještě jsme zabalili poslední zbytky oblečení, svázali lyže a čekali na autobus. Autobus přijel a my už jsme věděli, že ten nejlepší týden ve školním roce je pryč. Nasedli jsme do autobusu a jeli domů. Cesta opět uběhla rychle, vyšli jsme z autobusu před kino, kde už nás vítali rodiče. Vzali jsme si svoje lyže a krosny, naposledy jsme se rozloučili a jeli, někteří možná šli, domů. Tento lyžák se mi velice líbil a klidně bych tam zůstal další týden, možná i víc, ale co by si bez nás počali naší milovaní rodiče?
Radek S.
Dne 5, 1, 2009 jsme se zúčastnili lyžařského zájezdu do Velkých Karlovic. Našimi instruktory byly paní učitelky Davidová, Gráfová, Lavičková, Káňová a jako zdravotník s námi jela paní učitelka Machová. Sešli jsme se v 7.30 hodin ráno před kinem a tam jsme čekali, než si nás paní učitelky zavolají a předáme jim lístečky o zdravotním stavu atd... Asi v 7.45 přijel autobus a my si tam začali stěhovat lyže, lyžáky a batohy. Poté jsme nastoupili do autobusu a vyjeli jsme. Cesta trvala asi 1 hodinu a přijeli jsme na místo, kde nás čekala velká zima. Šli jsme se ubytovat a pak nás čekal oběd, který obsahoval čočkovou polévku a potom si to už nepamatuju. Vyšli jsme na svah, kde nás čekal kopec, který jsme museli absolvovat výšlapem. Neměli jsme na vybranou a museli jsme ho sjet, aby nás rozdělili do skupin – první, druhé, třetí nebo čtvrté. Seřadili jsme se do skupin a šli jsme jezdit s našimi instruktory. Tak to chodilo i druhý den, ale třetí den ráno jsme se vzbudili a všem nám bylo na pokoji zima. Chvíli jsme diskutovali, proč je asi taková zima zrovna na našem pokoji a David Konečný se ozval, že mu bylo horko a že vypnul topení. Tak už nám to bylo jasné. Ten den jsme zase lyžovali. 8. 1. ráno jsme si vyšli na dlouhou procházku a odpoledne byl závod - byl jednoduchý a všichni ho zvládli. V pátek jsme ráno lyžovali, při poledním klidu sbalili a odpoledne lyžovali a pak jeli domů.
Pavel
Lyžák aneb z kopce do kopce
Když lyžák začal, byli jsme celí natěšení. Učitelka nám řekla: ,,Budete rozděleni do čtyř skupin.“ Ze začátku nám to vůbec nejezdilo, protože byl blbý sníh, ale pak se to rozjezdilo a bylo to docela dobré. Hned druhý den dostala většina z nás podmínečné vyloučení. Večer bylo Tomášovi „horůco“, a tak David na noc vypnul topení (bez našeho vědomí). Hned ráno jsme všichni zjistili, že máme na peřinách jinovatku a že se klepeme zimou. Poté se David přiznal a následně „dostal na prdel“. Brzy jsme na to zapomněli a bylo zase dobře.
Jeli jsme s Jirkou po svahu a co nevidíme - někdo před námi letí vzduchem. Vykřiknu „BLBEC“, ale to už háže salta a my zjišťujeme, že jde o takzvaný téměř vyhynulý druh Houska (odborně Houšťava). Nejkritičtější den byl čtvrtý, neboť se konaly závody, kde jsme se naučili létat jako Houska. Pátý den se vracíme domů všichni rozlámaní, naštěstí si nikdo nic nezlomil.
Martin S.
Moje zimní prázdniny
V pátek nám končila škola a začaly zimní prázdniny, na které navazoval školní lyžařský výcvik. V neděli jme strojili vánoční stromeček a ve středu jsme pod něj dostali dárky. Tak například já jsem dostal kimono do takewonda, nové povlečení na postel, skquashovou raketu, voňavku a deodorant Tonino Lamborgini, DVD přehrávač. Pak 30. 12. jsem měl svátek, odjel jsem do Ostravy za babičkou, kde jsem strávil Silvestr. Asi 2. 1. jsem se vrátil domů a 5. 1. jsem odjel na lyžařský výcvik. Sice jsem předtím nikdy nestál na lyžích, ale dobře jsem se to naučil, jinak byla sranda, hlavně jak jsem jednou v noci vypnul topení a někdo k tomu všemu otevřel balkon, ráno jsme se probudili a všichni po mně začali ječet, abych zapnul topení. Pak jsme se v pátek vrátili domů a já jsem druhý den šel do kina na MADAGASKAR 2. Moc se mi to líbilo. A v neděli jsem jel na Slovensko lyžovat. No a to je tak asi všechno z mých zimních prázdnin.
David Konečný
Dne 5. 1. 2009 jsme jeli na dlouho očekávaný lyžák. Cesta trvala asi hodinu. V pokoji nás bylo devět, měli jsme ještě tři volné postele. Byl tam Marek Kunc, David konečný, Tomáš Haviar, Martin Siuda, Pavel Pupík, Radek Střalka, Lukáš Fajkus a já. Na svahu to bylo super, byl jsem ve druhé skupině. Bylo skvělé počasí, hodně sněhu, mrzlo a občas svítilo sluníčko. Naše vedoucí byla paní učitelka Davidová. Ve volném čase jsme hráli Kenta nebo si povídali. Večerku jsme měli o půl desáté a i někdy později. Asi nikomu se nechtělo domů. Měli jsme i večerní program, jeden zeměpisný a ostatní připravovaly třídy. Poslední den byl slalom. Byly spojeny skupiny, první s druhou a třetí se čtvrtou. V první skupině vyhrál Honza Tesař a ve druhé Verča Balcarová. Večer jsme na konci vždycky zpívali. Mně se tam strašně líbilo a vůbec se mi nechtělo domů.
Jirka
Ve škole
Bylo to dobré v tom, že jsme vůbec neprobírali nové učivo a jen opakovali.
Ale měli jsme skoro stejný počet hodin, jen ve středu byly jen 4 hodiny a odpadlo nám odpolední vyučování.
Až na chování několika kluků to bylo dobré.
Ondra
Místo lyžáku jsem byl ve škole. Byla tam velká sranda. Hlavně s Kociánem, Vlasákem a Jančákem ze 7 A. No dělali jsme všichni bordel, jako například jsme otevřeli okno, shrábli sníh z parapetu a dávali ho děckům za krk. Já jsem dostal hodněkrát za krk, ale nejhorší bylo, jak Vlasák a Jančák mi dali dvě plné hrsti za krk. To studilo, ale alespoň mě osvěžili. Taky bylo dobré, že učitelé chodili pozdě do hodin. Potom jsme se moc neučili, jen opakovali staré učivo. No prostě byla sranda. Byl to asi můj nejlepší týden za ty dva roky, co chodím na Tyršovku. Vůbec toho nelituju, že jsem nejel na lyžák, byl jsem zcela spokojen. I v autobuse byl klid, když byli na lyžáku, chtěl bych to ještě jednou zažít. No bylo to prostě super.
David Kvarda