DOPIS STROMU

(soutěž České pošty)

Tichá, 28. února 2011

Dobrý den, pane myslivče.

Mé jméno je madam Lípa Srdčitá a chtěla bych podat oficiální stížnost na chování lidí v mém okolí. Vůbec nedbají na hygienu, čistotu přírody a její krásu. Neustále chodí se žvýkačkami a tyčinkami z ocucaných lízátek a pohazují je s klidnou hlavou kolem, jako by se nic nedělo. Jako by to bylo normální. Sice jsem velmi ráda, že jste založil lesní školky, kde se těm malinkým nemůže nic stát, ale i nás ostatní berte na vědomí. Taky musíme poukázat na to, že ten podivný svátek, který slavíte už hodně moc dlouho, přidělává některým mým jehličnatým kamarádům noční můry a někteří dokonce mají různé fobie. Ano, je to tak. Mluvím o vašich šťastných a veselých Vánocích. Pro mé přátele je to vážně utrpení. Kvůli tomu se děsíme zimy. Bohužel, to není vše. Léto nemáme taky rádi. Napochodují si tady chlápci s nějakými "motorovými pilami". Nevím, co ten název znamená, ale zaslechla jsem, jak si to ti pánové povídají. Za pár dnů nám tady vykácí polovinu lesa, jen proto, aby tady pak zase postavili nějaký supermarket. No není už jich moc? Není už jich náhodou o dost více než nás? Chci Vás varovat před tím, že až nás stromů tady bude velice málo a Vy se nás budete snažit chránit, možná už bude pozdě. A pak byste byli ochotni zbourat tisíce supermarketů, jen abyste měli více lesů. Jó, to byste nám klidně snesli modré z nebes. Doufám, že si můj vzkaz vezmete alespoň trošičku k srdci. Přeji vám hodně štěstí.

S pozdravem Lípa Srdčitá. 

Verča B.

 

 

Trojanovice, 8. 3. 2011

Vážený pane ministře,

tímto dopisem bych Vám chtěl sdělit pár důležitých věci, co se týká mě a mých kamarádů. Mé jméno jest Smrk Pepa. Žiju na okraji Beskyd, abych byl přesnější, žiju v hoře Radhošť. Poslední dobou si prožíváme zlé časy. Z Ostravy se na nás valí dým, což nám neumožňuje moc dýchat, a proto už někteří z nás pomalu umírají, ať už zkaženým vzduchem, nebo stářím. Je mi jasné, že tomu se asi moc nedá zabránit, protože lidé někde musí pracovat, ale představte si, kdyby to takhle pokračovalo dál, jak by se to na nás i na celé krajině podepsalo? Proto si myslím, že tomuhle by se mělo věnovat trochu více pozornosti. Přece nechceme, aby místo krásných zelených stromů a dalších nádherných věcí zbyl jen popel a nějaká umělina. Už jen pro budoucí generace musíme životní prostředí nějak zlepšit, aby se taky mohli někdy jít radovat do hor anebo tam jen tak relaxovat. Pokud jste tenhle dopis už dávno nedal někde pod další kupu papírů, tak Vám děkuji a prosím, abyste si mě ještě chvíli vyslechl.

Další taková věc, která nám stromům vadí, jsou ty odpadky, které lidé vyhazují k nám do lesa. Vím, že tomuhle se asi nedá nějak zabránit a trochu mě to přivádí k pláči, když lidé jen tak vyhodí nějaký sáček, aniž by to odnesli pár set metrů dále do koše. Ale jak už sem řekl, proti tomuhle nešvaru se asi moc bojovat nedá, protože pochybuji, že lidé budou všechno vyhazovat pěkně do koše. To by asi na všech stromech musely být nainstalované kamery a snímat ty lidi, kteří ty odpadky vyhazují, což je zcela jistě dost nereálné. Avšak všechno není tak černé, jak se zdá najdou se i lidé, kteří nám pomáhají. Sem tam uspořádají akci, kdy uklízejí zpod našich větví ty odpadky, které tam zanechali možná i jejich kamarádi. Jsou tu i další věci, které nám prospívají. Například národní parky nebo CHKO, tyhle věci jsou nám i životnímu prostředí velmi užitečně a za to Vám můžu jen poděkovat, že vůbec něco takového existuje. Takže pokud jste si tenhle dopis přečetl úplně celý, tak Vám děkuji za váš čas a pozornost. Věřím, že ze dne na den všechno nezařídíte, ale i přesto bych Vám byl velice vděčný, kdyby se to aspoň trošku zlepšilo. Vždyť to děláme pro sebe i pro budoucnost, tak ať to za něco stojí. Tak vám tedy ještě jednou děkuji za váš čas a mějte se tam v Praze blaze.

S přátelským pozdravem Smrk Pepa.

Radek S.

 

 

Tichá, 11. 3. 2011

Milý pane prezidente,

nejprve bych se měl představit. Jsem již stoletý dub Alfréd Drobeček, stojící na okraji malého lesíku, nazývaného Stříbrník. Náš lesík byl tvořen převážně mou rodinou a dokonce i mými přáteli. Ptáte se zajisté, proč BYL? Je to prosté. Bezcitní dřevorubci, káceči a kdoví kdo ještě, vběhli do našeho malinkého lesíku se svými obrovskými řvoucími motorovými pilami, bagry a sekerami. To, co se odehrávalo, bylo přímo srdcervoucí. Viděl jsem umírat všechny mé potomky, sestry, bratry, rodiče, prarodiče, sestřenice, bratrance, strýce, tety, vnučky, vnuky, milenku, a dokonce i mou manželku. Jejich vytékající míza byla jako mé hořké slzy, které nemohu uronit. V hloubi duše jsem roztrhán na cucky. A víte, co je na tom nejhorší? Celá má rodina a přátelé byli vykáceni, protože zde bude stát ohromný supermarket. Není to k pláči? A tímto zážitkem se ze mě stal velmi pobouřený strom. Jsem totiž velice nespokojen s dnešní situací. Před sto lety, když jsem byl ještě mladý výhonek, byl náš lesík plný zvěře, dokonce zde probublával i malý potůček, ale teď? Nikdo si nás neváží, pro lid jsme jen nábytek do jejich bytů a domů, který stejně za čas ztratí své kouzlo a skončí na smetišti jako odpad. Pokládám Vám tedy otázku, jaké máte právo kácet nás (stromy)??? Copak nevíte, že jsme velice citlivé rostlinstvo??? Má nejbližší rodina a přátelé byli pokáceni za účelem výroby papíru a nábytku!!! Copak je tohle nějaká spravedlnost, ptám se Vás??!! Vtělte se aspoň na mikrosekundu do našich kmenů a pociťte naši bolest! A také vám zjevně nedošlo, že bez nás nemůžete žít… To my jsme srdce celé této planety! Neuvědomujete si, jak to bude vypadat za dalších pár let, pokud nepřestanete s tímto vyvražďováním? Bez nás byste neexistovali, laskavě si tuto skutečnost uvědomte! Doufám, že tento dopis nebude zahozen do koše a vezmete na vědomí vážnost situace!

S pozdravem stoletý dub Alfréd Drobeček

Verča H.

 

 

Na vrcholku Lysé hory dne 10. 3. 2011

Pan prezident Mr. Klaus

Pražský hrad

PrahaDobrý den, pane prezidente,

jmenuji se Karol Smrk a píšu Vám z lesů Lysé hory. Poslední dobou mám já a mí kolegové určité výhrady na kvalitu ovzduší v naší oblasti neboli našem rajónu. Dám Vám určitý příklad z toho, jak se tady u nás vždy rodili Smrci jako Buci. Opravdu nemůžu říci půli slova na dobu zhruba před nějakými 30-50 lety. V té době jsme si žili jako v bavlně. Teď? Vy si možná myslíte, že si z Vás dělám srandu, ale jste na omylu, nyní, kdy cítíme v ovzduší nějaké ty "plyny", je všechno jinak. Naše porodnost se změnila zhruba o třetinu k horšímu. Nevíme, co by to mohlo být, neboť se k nám nedostávají média, ale myslíme si, že ty výpary z těch aut, které jezdí tam dóle. Je to den ode dne horší, čím dál tím horší. Dokonce už i má žena paní Alžběta Smrková, která je opravdu tolerantní, říkala, že s tím půjde k nejvyššímu Smrkovi, no a to už je co říct. Má žena má poslední dobou sychravý kašel a mé děti jí už objednaly nějaké ty kapky, které by jí měly pomoci. Dále nám tady opravdu denně jezdí desítky konvojů nákladních aut, které odvážejí naše přátele. Ty desítky aut si z toho nedělají vědu, že nám zde jezdí přímo před nosem a že to smrdí, jako nevím co… Už se k nám dostala zpráva, že lidstvo kupuje stále nové, moderní, čím dál tím větší bagry a různé typy strojů, které nám tady berou, a řežou naše známé. Každý z nás se bojí, že "černý Petr" padne zrovna na vás a bagry vás rozšrotují na polínka, kterými si budete nakonec ve Vašem domě topit. Je to opravdu hrozný pocit žít se strachem, dá se říct denně, přál bych Vám si to zažít… Není to sranda, žít v lesích, což si spousta Vás lidí myslí. Proto, pane prezidente, žádám Vás, aby tento telegram neskončil v koši (ale stejnak si myslím, že v tom koši skončí) a abyste se alespoň pokusil o to, abychom zde neumírali a nedýchali ten "pach". Myslím si, že jste trochu ohleduplný človíček a že nás nenecháte "ve štychu".

Díky za všechny Smrky a Smrčice.

S pozdravem Karol Smrk, třetí ul. zleva Lysá hora

Pavel

 

 

Vážený pane ministře,

ač je to možná k nevíře,

píši vám já mladý strom

na tomto bílém papíře.

 

Já spokojený život vedu,

pochopit však nedovedu,

že můj kamarád vedle mě,

nemá se tak náramně.

 

Ačkoliv jsme sousedé

a bydlíme ve stejném lese,

jemu se moc nevede

a už dávno není vesele.

 

Dříve než opadalo listí,

než zmohutněla větvička,

vyrostla mu pod korunou

zcela nová lavička.

 

Nuže, říkal, podívej,

co nám tady dole stojí,

to tu lidem bude hej,

když se půjdou lesem projít.

 

Co se ovšem nestalo

během několika dní,

pár lidí nám ukázalo,

že nejsou zrovna solidní.

 

Kousíček od jeho kmene,

hned vedle té lavičky,

místo listí jenom špína

a skleněné lahvičky.

 

Lidé, co sem chodívají,

tu nepořádek dělají,

pěkné vztahy k přírodě

nejspíš vůbec nemají.

 

Však pak mi ovšem rychle došlo,

že mělo by to řešení,

když rozhlédnu se po okolí,

jediný koš zde není.

 

Proto vás chci poprosit

o nějakou změnu,

ač možná si nemyslíte,

tak vážně, má to cenu.

 

Děkuji za kladné vyřízení

já, mladý strom z vnitrozemí.

8. března v Tiché psáno

A brzy bude odesláno.

Kristýna

 

 

6. březen 2011, Frenštát pod Radhoštěm

Dobrý den, pane starosto.

Dovolte, abych se vám představil. Jsem zcela obyčejný Smrk na okraji lesa. Měl bych na Vás takovou prosbu. Omluvte mě, prosím, že jsem tak zvědavý, ale rád bych Vám položil otázku. Myslím si, že si toho nejsem vědom jen já, píši Vám totiž jménem mých kamarádů od Borovic až po Modříny. Chtěl jsem se Vás zeptat a zároveň poprosit o takovou laskavost. Nechápu totiž, proč jste, nemyslím všichni, ale většina lidí, tak neohleduplní nejen k nám stromům, ale k celé přírodě. Píši Vám, abyste mi s touto nemalou prosbou pomohl. Protože jste starosta, měl byste těm Vašim občanům vysvětlit, ať se k nám stromům nechovají jako zvířata. I když k nim bychom je také neměli přirovnávat, jelikož ostatní živí tvorové, lidé ovšem v žádném případě, se k nám chovají hezky. I když, ať neházím všechny do jednoho pytle, někteří nám i pomáhají. Jejich moč je pro nás příznivá pro růst. Ovšem nelíbí se mi takoví lidé, kteří kolem nás házejí různé odpadky, někteří nás dokonce i kácejí, a to se nám vůbec nelíbí. To však nejsou jediné „nechutnosti“, které vykonávají.  Například do nás ryjí různé nápisy, do našich kamarádek hub kopou a další věci, které nám znepokojují náš spokojený a zdravý růst. Teď je ovšem jen a jen na Vás, jak si s tím poradíte. Musíte vašemu lidu promluvit do duše a vysvětlit jim, že krom nich na světě existují i jiné živé organismy. My jsme také živé bytosti, důkazem je tento dopis, který Vám nepíši jen tak.  Doufám, že tento dopis hned po přečtení nevyhodíte do koše, jako většinu proseb od občanů. Udělejte si chvíli čas a zkuste si uvědomit, jak nám asi je, když jsme úplně bezmocní proti lidem, kteří nás dělají nešťastnými. Já to vážně nechápu, proč jsou na nás takoví. Vždyť co by bez té naší krásy dělali? Kam by chodili na houby, kde by se schovávali do stínu před sluníčkem, kde by si malé děti hrály? Teď si určitě říkáte: „Ten smrk má zatracenou pravdu, ale co já s tím mám udělat?“ Proto Vás prosím, promluvte lidem do duší, ať nedělají takové hlouposti jako doposud.

 

Děkuji, s pozdravem váš Smrk sitka.

Marek

 

 

Odesílatel: Karel Borovička, Lysá hora, strom číslo 1569

Adresát: Ministerstvo životního prostředí, Praha

 

Dobrý den, pane ministře.

Jmenuji se Karel Borovička a žiji na svahu Lysé hory v pohoří Beskydy v Moravskoslezském kraji. Jsem sice už starý smrk, který už pomalu ani jehličí nemá a v kmeni mi to už taky praská, ale i tak, myslím, mám právo podat ani ne stížnost, ale spíš žádost tykající se všech stromů v lesích v tomto kraji a zejména v této oblasti. Věci se mají tak, že už tu není takový čistý vzduch, jaký býval. Ostravský podnik zvaný Nová huť tu již stojí dlouho, ale ještě před 40 lety měl člověk i strom strach posílat stížnosti na ministerstvo, protože z toho byly jen problémy. Když byla v roce 1989 revoluce, radovali jsme se já i celý les, že nastalo období změn a s tím i řešení otázky ovzduší na Ostravsku. Avšak uběhlo 20 let a nic významného se nestalo. Byly tu sice nějaké pokusy, jako například používání odsiřovadel na komínech, protože oxid siřičitý, mezi stromy se mu říká plyn smrti, byl největší problém a s vodou tvoří kyselé deště, což je pro stromy smrtelná směs. Tento pokus s odsiřovadly moc nevyšel a Nová huť kouří vesele dál. Jednou za čas tu vídáváme Korejce z nedalekého podniku Hyundai, kteří jdou na Lysou horu. Hyundai je podle mě ekologický podnik. Avšak problémem nejsou jen nebezpečné plyny, ale i nebezpeční tvorové, kteří se jmenují kůrovci. Tito tvorové žijí v naší kůře a stromy zasažení tímto tvorem umírají. Proto Vás žádám, pane ministře, o řešení otázky životního prostředí tohoto kraje, ale i krajů jiných, protože podobná situace panuje i v severních Čechách. Pokud provedete nějaké kroky, budeme Vám já i ostatní stromy velmi zavázání a pomůže to i lidem.             

                                                                S pozdravem Karel Borovička

Ondra

 

 

Dobrý den pane prezidente.

Dovolte, abych se představil, jmenuji se Smrček III. a chci Vám napsat stížnost ohledně kácení stromů v našem lese, který se nazývá Hůrka. Už je se to totiž nedá vydržet. Každé všední ráno kolem 6. hodiny mě probudí hrozitánský zvuk, jde z něj děs a hrůza. Ten zvuk mě naprosto uhání k šílenství a šíří se celým lesem, až se mi z toho třesou větve. A každý den je to ke mně stále blíž a blíž. Až teprve včera jsem zjistil, co to ten strašlivý zvuk vydává, je to ta strašlivá MOTOROVÁ PILA. Tak Vás tedy prosím, udělejte s tím něco. Nerad bych byl ten další "vyvolený", co mu nejprve pro jistotu zkrátí větve a nakonec přeříznou kmen. Teď už je to jen ve Vašich rukou pane prezidente. Takže Vám už předem děkuji za to, že jste věnoval svůj drahocenný čas k přečtení tohoto dopisu a že se určitě na tyhle věci jako je příroda atd. nevykašlete.

                                   S pozdravem Smrček III.

Zuzka

 

 

No dobrý den, pane Nováku. Píšu vám za kolegu Hellona-tree, protože neumí váš jazyk. Nejprve vám řeknu, co si přeji já, aby se změnilo. Strašně moc nás ubývá. Žádám o zastavení příliš velkého kácení našich kolegů, sousedů, přátel! Dále vám napíšu našim jazykem, co si myslí kolega Hellon-tree. Ze 1. bazma chťovili vocce CHKO! Ze 2. jode no nis meca kurla z Ovy al tro znalošťano. No BOLEMOO! Toky zostevlo tro krácenine treůů! Ze 4. so preliak stoveta toke divnoro, ploace, dluge cesfočky al my ňoktolo treemi momé pod ťammi cesfočkami krolany. As toklo josstana hokea!!! Trok vém tro dlikseeneo mixs kligantr de-e vešlo jezlona. (Teď vám to přeloží můj kolega do vašeho jazyku.) Teď to přeložím. Za 1. bychom chtěli více CHKO! Za druhé jde na nás moc kouře z Ostravy a to znečištění! No HRŮZA! Taky zastavte to kácení stromů! Za 4. si pořád stavíte také divné, placaté, dlouhé cestičky a my někteří stromi máme pod těmi cestičkami kořeny. Je toho ještě hodně!!!

Přeji pěkný den Hellon-tree a Delemoos-tree

Denisa N.

 

 

Pane ministře, chtěl bych nějak omezit kacení lesů. A doufám, že vás můj příběh trochu ovlivní. Tak začnu. Jednou jsem potkal jednu Borovicu a v tu chvíli jsem věděl, co je to láska na první pohled. Devět let jsem byl moc šťastný. Měl jsem u sebe své kámoše i rodinu a všichni jsme byli opravdu moc šťastní, ale jednou  sem přišlo hodně chlapů s motorovýma pilama a začali řezat. Tehdy vykáceli mého nejlepšího kámoše a celou jeho rodinu. Byl jsem hodně smutný a nechápal jsem, jak můžete být tak krutí. Z mého dlouhodobého zármutku jsem se dostal jen díky Borovici, která mi pomáhala a uklidňovala. Chvíli jsme si žili trochu líp, ale pak ti chlapíci  přišli znovu a skáceli rodinu borovici a skáceli i mého kamaráda a jeho rodinu. A zas jsme se z toho museli dostat. Tentokrát to trvalo trochu déle a hned jak jsme se z toho dostali, chlapíci přijeli znovu, ale teď mi nevzali nikoho, protože zjistili, že nemají benzin a že se dvě motorové pily porouchaly. Chlapíci odešli, a tak jsem si mohl vydechnout, jenže o pár dní později přišli znovu a vzali mi bráchu a tátu. A s toho jsem se ještě ani nedostal a byli tu znovu. Tentokrát měli takové velké stroje. Z toho jsem se málem zhroutil, ale ustál jsem to. Když odcházeli, zbyl jsem tu už jen já a ještě jeden strom. Pak tu chodili lidé a něco stavěli. Po dostavění tu byla taková sivá hladká věc, po které časem začaly jezdit takové plechové krabice na kolečkách, které na mě foukaly ten hnusný černý dým. Jednou do mě jedna ta krabice narazila a dost mi ublížila, přežil jsem, ale byl jsem od takové červené věci. Radši bych zemřel. A tak vás prosím o omezení kácení stromů, aby nedopadly tak jak já. A ještě bych vám chtěl říct, že je to i pro vás životu nebezpečné.  

Tomáš H.

 

 

Dobrý den, pan lesníku.

Chtěl bych podat stížnost na vaše budoucí činy, které chcete udělat. Jak můžete chtít vykácet půlku lesa jen kvůli nějaké přírodní rezervaci? V tomto lese je mnoho mých dlouholetých kamarádů, mezi ně patří i nejstarší smrk tohoto lesa Jirka, který půjde taky dolů. Je tady samozřejmě mnoho dalších starých stromů, které by chtěly zemřít přírodně, a také jsou tu mladé, které se ještě pořádně nerozkoukaly a vy je chcete pokácet řvoucí neekologickou technikou? Myslím, že lepší by bylo tu rezervaci postavit o kousek dál, tam na té louce, to by nikomu nevadilo a navíc když tenhle les bude stát dál, tak by se mohl stát místem mnoha lidí, kteří by se chtěli projít na čerstvém vzduchu a kde jinde najdete lepší místo než v lese? Má to samozřejmě mnoho dalších důvodů, proč ho nechat stát, jeden z nich je třeba, že tu žije hodně zvířat, které by pak přišly o svůj domov a nemyslím si, že byste chtěl, aby furt chodily mezi lidi v té rezervaci a něco jim tam udělaly. Proto bych byl rád, kdybyste můj dopis zvážil a popřemýšlel o tom, jestli není lepší nechat tenhle překrásný les stát a tu rezervaci postavit tam kousek vedle, než nás kácet. Bylo by to i plus pro vás, měl byste tu více návštěvníků, je mi jasné, že ne všichni jsou slušní, ale většina určitě je a nechá nás bez poškození. Doufám, že tenhle dopis na vás udělá dojem a ještě si rozmyslíte vaše rozhodnutí.

S pozdravem smrk Ed

Tomáš B.

 

Bez oprav

Pane Ministře

 Ano jsem jeden z těch ,,obyčejných" stromků. Lépe řečeno jeden z těch stromků co eště zůstali nepokácené. Jenom jsem vám chtěla napsat a zeptat se proč kácíte tolik stromečků??? Nemáme ruce, nohy ani hlas abychom se mohli bránít a vy toho zneužíváte a klidně si nás kácite dál a vůbec vás nezajímá že my máme taky rodiny a že jsme tady pro vás abychom vám okysličovali zemi a vy se nám takhle škaredě odvděčíte! Ja jsem ubohý malý dubeček kterému jste vysekali celou rodinu. Maminku, tatínka, bratříčky, sestřičky a další rodinné příslušníky. A když už nemyslíte na naše pocity tak aspon myslete na sebe (jak je u lidí všude známo že myslí jen na sebe). Jak budete dýchat když nás všechny vysekáte? Bez nás by jste nebyly ani vy. A když aspoň snížite naše kácení tak si myslím že se bude žít lépe jak nám, tak i vám a také zvířatkům kterým poskytujeme úkryt a také domov. Mohli by jste to

  aspoň zvážít co jsem vám napsala. Děkuji vám za Váš drahocený čas.

                                                                          Dub

 

 

              Dopis                                                                           9.3.2011

Dobrý den Pane ministře já jakožto strom vlese pod ktérým se naléza mnoho odpadu vás tímto dopisem chcy požádat oto aby jste dohlédl na to že vlesích bude uklizeno a nebo poslal hlídky ktéré ten les budou kontrolovat. Chtělbych aby tento les byl zachván ve stavu jakém je dnes akorádbez těch odpadků prosvé syny a vnuky, vnučky tak aby byl tento les uklizen a mohli se těšit tím jak tam lidé chodí a prohlížejí si tuto nádhernou  přírodu. Doufám že víte že lesy jsou plícemi světa a že beznich nebude kystíl a já jako strov z deštných pralesů Amazonských chci aď tomuto znečištění zabránite. Děkuji