Když si tak hovím a vyhřívám si na sluníčku mou huňatou srst, přemýšlím o těch dvounožcích, kteří se na mě tak zaujatě dívají. Nevím, proč si hlavně v létě zakrývají svou hřívu. Někteří si ji dokonce i stříhají. Ti, kteří si ji vyholí úplně dohola, vypadají jako moje žena. Další věc, kterou nechápu, je, že si svou srst pokrývají různými hadry. Vždyť jim musí být strašné horko. Vždy když procházejí kolem mě, mají stále něco v tlamě. Vždy mě pobaví, když nějaký rodič svému potomkovi říká: „Podívej, král zvířat, to je lev, víš?" A já na ně vybafnu. Vyskočím, otevřu tlamu a začnu řvát. Všichni se lekli a já mám zase svůj klid na chytání bronzu na mou srst. I když jsou lidi někdy otravní, mám je rád.

Marek

Dotazník o lvovi aneb Jak nás vidí lev v kleci.

Nejdřív začneme životem lva, než přijdou do zoo návštěvníci. Takže jsme si pozvali lva do menšího výběhu a začali se ho vyptávat: „Takže pane lev, v kolik asi stáváte?“ „No asi tak v 5 hodin ráno, pak se jdu umýt, vyčistit zuby a potom čekám na ty otravné lidi, kteří nehodí ani kus masa.“ „Aha, takže nás lidi asi moc rád nemáte, co?" „No, vadí mi jen někteří, například ti co pořád fotí a ukazujou na mě prstem.“ „Aha, a jak trávíte třeba volné chvilky?" „Tak moc volných chvil nemám a když jo, tak si hraju s míčem a někdy pózuju před lidmi.“ „Hm a jak byste zhodnotil svůj život v kleci?“ „Tak asi kdybych nebyl ten hrozný lev, tak bych měl určitě malou klec, ale naštěstí mám velkou. Ale není to to pravé, jak ve volném výběhu. Nejvíce mi chybí nějaké to lovení zeber. Ale na jednu stranu jsem v zoo spokojený.“ „Jo tak takhle to u vás funguje. Tak to by nám mohlo stačit, pane lev, tak vám tedy děkuji za váš čas a mějte se v kleci fajn.“ „Jo jo, děkuju, tak sbohem a někdy jak půjdete kolem mé klece, hoďte mi aspoň kousíček masa, přeci jsem králem zvířat ne?“

Radek S.

Lvice o lidech

Hej! Co na mě tak koukáte přes to sklo. Jste už s tím fakt otravní. Už mě nebaví, jak pořád mě musíte sledovat, když spím a jím. Nemůžu se ani pořádně najíst, nebo se vyspat, když děláte takový randál. Už aby byl večer, konečně odejdete a můžu se klidně vyspat! Někdy když vás tak pozoruju, myslím si, jak jste vy lidé chutní. Ale asi tak dobře nemůžete chutnat, když máte tak divné sundávací kožichy. A těch blýskavých věcí, které nemůžou dobře chutnat. Já vypadám ze všech nejlíp, protože mám nádhernou srst, kterou si každý den pečlivě olizuji. Nesnáším pobyt v Zoo. Ty zvuky, co vydáváte, nerozumím vám ani slovo.

Markéta

Očima medvěda

Co? Kde to jsem? Co je za roční období? Aha, už vím. Je jaro a já jsem v zoo. Já mám hlad, asi se jdu najíst. Co tu dělají ti lidé a proč na mě zas civí? A ještě tak z dálky, kdyby aspoň byli blíž, abych si s nimi mohl hrát, ale oni jsou pořád vysoko v té ohradě. Aspoň že mi někdy hodí nějakou tu dobrotu. Nejlepší jsou jablka. Půjdu se vykoupat, aspoň mě neuvidí. Už mě nebaví ani plavat, asi si půjdu lehnout. Nejhorší je, že zas musím kolem té ohrady. Jů, ti lidé zmizli. Konečně na mě neciví. Aspoň se v klidu vyspím.

Tomáš H.

Áááách jo... Už zase otvírají ty příšerné dveře, ze kterých jde jen chlad a lidi. A jak to vypadají, vždycky chodí jen v takových modrých hadrech s kuklou na hlavě. Ne jako já, jen změním barvu a mám po starostech. I když mě vždycky vyruší, sice mi nosí jídlo a čistou vodu, ale přece jen by mě mohli nechat v klidu. Jiní lidé zase přijdou, fotí si mě a lepí se na sklo. Já se ale vždycky stejně otočím zády a spím dál. Je to skvělý život.

Jana

To je dnes krásný den! Jen tak si lenoším na stromu a pozoruju, jak davy lidí procházejí kolem klece a ani si mě nevšimnou! Není nad soukromí, nezávidím takové hrošici vedle mě, ta se z toho úplně zbláznila! Chudák!!! Ale už se celkem hodně nudím. Chtělo by to trochu zapózovat! Tak, pěkně vyšpulit zadek, mou největší chloubu! Ale co to?!! Proč se všichni tak smějou? Tam ten chlap se dokonce válí po zemi a řeže se jak malý novorozený pavián. Nechápu je! Oni mají taky někdy skoro holé zadky a i kdeco jiného! Ale já to takhle nenechám. Už přicházejí další… Pomsta bude sladká!! Budu si muset s nima sjednat pořádek! Já jim ukážu… Vždyť co vůbec umí? Lézt po stromech neumí, vřískat pořádně neumí… spíš oni jsou k smíchu! A ty jejich hadry! Fuj!!! Začínám si shromaždovat své nejcennější poklady. Ááááá!!! Tam vidím snadnou kořist! Nějaké děcko tam stojí se zmrzlinou v ruce. Už stačí jen zamířit…Jóóó trefa! Můj nejplesnivější banán z kolekce přistál tomu mrněti přímo na obličeji, to ho vzalo a mrsklo s ním na dalšího člověka vedle něho. A tak jsem sledoval, jak můj banánek putuje a tiše se smál!!! Pak jsem vrhl svůj vražedný pohled na ten zbytek návštěvníků, co zůstal, a ten se s řevem rozutekl pryč. Jo pomsta je fakt sladká!! Já vám dám smát se mému zadku!

Verča H.

Varan komodský

Už mě to štve. Furt na mě někdo čumí. Ani nažrat se v klidu nemůžu. Pořád sem někdo lozí, a když odejde a vypadá to, že už nikdo nepřijde, najednou sem přileze kopa těch úchylných lidí a úchylně čumí, jak idioti. Ach, kdyby jenom zíral. Ale oni se navíc mačkaj na to sklo a ještě se při tom řihňají, jak ta parta paviánů odvedle. A ještě přitom jak vypadají. Zajímalo by mě, proč si pořád svlékají kůži a na druhý den přilezou s úplně jinou kůží, která je otřesnější než ta předešlá. A pořád se přitom přežírají. A aby toho nebylo málo, tak v noci sem přileze nějakej trotl a furt ne mně něco háže. Ještěže jsem mu olízl tvář. Už mne tu od té doby neotravuje. No, to je asi tak všechno. Teď už mě nechte spát.

Lukáš