Příběh na pokračování
Šesťáci napsali pět řádků příběhu, dalších pět přidali sedmáci, potom osmáci a my jsme příběh dokončili.
O svetru, kterému byla zima
Tento příběh se odehrával na jižním pólu v malé vesničce Sněžík. Kdysi dávno tam žila babička, která ráda pletla svetry. Jednoho dne dostala zakázku od paní Sněhové, aby jí upletla svetr pro jejího syna. Ten chtěl barevný, teploučký svetr. Babička ráda pletla z ovčí vlny z ovcí svého pana souseda Stehlíka. Pan Stehlík byl moc hodný a s radostí dával babičce ovčí vlnu. Babička už chtěla plést, ale ještě jí chybělo pár klubíček.
Tak šla na tržiště a tam si koupila čtyři klubíčka. Jedno červené, druhé zase modré, třetí mělo zelenou barvu a nakonec si koupila i bílé. Šla domů a cestou pozdravila svou ovečku Šón, která byla na zahrádce. Přišla domů, vyzula se a šla si udělat polévku. Pak se vyvalila na křeslo a začala jíst. Potom
až dojedla, řekla si, že by měla začít plést svetr. Než začala, připravila si jehlice a klubíčka. Poté se dala do práce. Když dopletla, pomalu zjišťovala, že moc nehřeje. Najednou někdo zaklepal na dveře. Byla to paní Sněhová, která si přišla pro svetr. Babička jí ho dala, paní Sněhová zaplatila a odešla.
Paní Sněhová došla domů a svetr si oblékla, po chvíli slyšela podivuhodné hlasy, nakonec si všimla, že to mluví její svetr a stěžuje si, že mu je zima. Uvařila mu teplý čaj, ale zjistila, že ho nemá jak vypít. Tak si svetr sundala a položila ho k vyhřáté peci. Jenže svetru byla stále zima. Nakonec došli k závěru, že bude nejlepší svetr rozstříhat a spálit.
6.B Diana, Nikola, Pamela
7.B Dominik, Roman, Michal F.
8.C Eliška, Denisa, Katka, Lucka
9.C Bára, Zuzka, Jana, Market
O vyfouklém míčku
Jirkovy narozeniny byly velká událost, protože 15 vám není každý den. Jirka šel a venku našel velký oranžový kopačák, pak se šel pochlubit kamarádovi, potom se šli pochlubit všem svým kamarádům. Bylo jim všem kolem 15 let, potom šli na hřiště hrát fotbal.
Obuli si kopačky a začali. Jara fauloval Jirku a Jirka kopl a trefil se do tyče a od tyče do okna, sklo se rozbilo. Šli se podívat, viděli vyfouklý míč, který byl v domě, ve kterém prý straší. Jirka se tam vloupal, ale míč tam nebyl. Jirka začal hledat, ale nic nenašel. Nakonec ho našel ve sklepě.
Šli do sklepa a vytáhli starý míč, chvilku hráli fotbal. Jirka kopl míč na silnici a přejel ho kamion. Kluci běželi na cestu a uviděli píchlý míč, s kterým se už nedal hrát fotbal. Další den šli do opravny, jestli jim neopraví míč. Opravář zklamaně řekl, že tenhle míč nejde opravit a ať si koupí nový!
Tak chodili po obchodech, ale všude bylo draho. Došli do zastavárny a tam to stálo 58 Kč a 95 haléřů. A oni měli jen 58 Kč. Jara nechal zastavit prsten za 5Kč a za ten zbytek 4 Kč a 5 haléřů jim ten balón nafoukali. Opět šli hrát fotbal, hráli dlouho do noci a přijelo auto, ve kterém byl muž, vzal jim balón a řekl: „Rozbili jste mi okno a jí si vezmu balón.“
6.B Ondřej, Michal
7.B Jirka, Jarek, David
8.C Patrik, Emil, Michal
9.C Jirka, Filip, David a David
O starém rybáři
Byl jeden starý rybář. Každé ráno na své lodi vyjížděl na moře, aby chytil pár ryb. Jednoho krásného dne vyjel na moře, ale neulovil niv. Strašně se zlobil. Po chvíli usnul. Zdálo se mu, že chytil velrybu a že ho sežrala. Rybář se probudil, vytáhl rybářský prut z vody a na něm byla chycená
stará láhev se vzkazem. Rybář se zamyšleně podíval a poté otevřel láhev, vytáhl vzkaz a četl: „Milý člověče, co mě vytáhneš, já ET z Marsu, ti vzkazuji, že když neulovíš žádnou rybu, přijdu si pro tebe.“ Rybář se polekal a dal se do práce. Chytal celou noc i celý den, ale nic neulovil. Rozhodl se tedy, že
se vydá na oceán. Plul celou noc, celý den. Doplul na oceán jménem Gogle. Nahodil prut a chytil zvláštní rybu. Její druh byl neznámý. Proto ji pojmenoval sám, dal mu jméno MONKEY FISH. Řekl si, že si ji vezme domů, a dá ji ETmu z Marsu. Tak se vydal na zpáteční cestu ke svému domu.
Tak připlul domů a ET už vyčkával. Bohužel ET tam nebyl sám, nýbrž se svou milenkou. Všichni měli hlad. Jakmile spatřili rybáře s ulovenou kořistí, začali slintat. Rybář rybu uložil do trouby a pekl. Mezitím se hádali, jestli rybu se zelím nebo se šípkovou omáčkou. Mezi hádkou na rybu zapomněli a ryba se připekla. Tak neměli nic, zůstali o hladu a rybář skončil na pracáku.
6.B Daniela, Radka
7.B Barbora, Katka, Rebeka, Lucka
8.C David, Marek, Lukáš G., Lukáš M.
9.C Pavel, Marek, Ondra, Radek S.
O deštníku, který se bál vody
Byl jednou jeden obchod a v tom obchodě byly deštníky. Jednou přišla maminka a tatínek do obchodu a dlouho si vybírali, protože se jim všechny líbily, a řekli si: „Co koupit našemu Rudlovi?“ Ale přece si vybrali. Byl červený s modrými puntíky a prodávali k němu ledničku. Ten deštník se jmenoval Koumák a stál 20 € a lednička 150 €. Když
deštník dali Rudlovi, byl štěstím bez sebe. Hned se podíval do ledničky, jestli tam není něco k jídlu. Nic tam nebylo, tak si řekl, že zajde něco koupit. Venku pršelo, tak si vzal nový deštník. Oblékl se a vyšel. Jenže když venku roztáhl deštník, deštník se zavřel zpátky a utekl domů. Rudla stál a koukal, div že mu oči nevypadly z důlků. Šel zpět domů, aby se vrátil pro deštník Koumáka. Deštník byl ale pod
gaučem. Rudla zařval: „Vylez! Nebo si tam pro tebe dojdu.“ Koumák nehnul ani brvou. Rudla se naštval, vytáhl Koumáka zpod gauče a přivázal ho ke stromu na déšť. Koumák začal pištět a řvát: „Pomóóóóóc! Já se rozpouštím!“ Po chvíli bylo Rudlovi Koumáka líto. Vzal ho domů, otřepal a schoval do skříně. Byl na Koumáka naštvaný, protože
Rudlovi déšť zničil jeho „spešl háro“. Koumák nahodil svůj vražedný pohled a řekl, že se pomstí. Deštník ze sebe strhal své modré puntíky a praštil s nimi na zem. Ruda uslyšel velkou ránu. Když spatřil puntíky deštníka Koumáka na zemi, rozbrečel se, protože deštník se mu líbil jenom pro jeho puntíky. „Tenhle deštník už nechci!“ A tak chudák Koumák skončil nadobro vyhozený v kontejneru.
6.B Adam, Lukáš, Samuel
7.B Míša, Žaneta, Nikola, Eliška
8.C Adéla K., Drahuška, Samuel, Petra
9.C Veronika H., Veronika B., Denisa H., Denisa N.
O velkém mravenci
Byl les a v tom lese mraveniště, kde se narodil velký mravenec. Měl dva kamarády, Ferdu a Piňďu, ale jak vyrostl, tak neměl žádné kamarády, protože se ho báli. Tak odešel z mraveniště a chtěl si najít nové kamarády stejné velikosti. Po dvou dnech si našel věrnou kamarádku veverku. Veverka se ho nebála, protože byl stejně velký jako ona. Veverka ho učila skákat po stromech.
Veverka ho učila veverčí věci asi měsíc. A mravenec měl veverčí povahu. Jednoho dne se ale veverce stala nehoda a zemřela. Mravenec byl na světě sám a vydal se do Amazonie, protože se dozvěděl, že tam žijí velcí mravenci. Tam potkal mravenčici, do které se zamiloval, ale ona ho nechtěla, protože se choval jako veverka. Tak se učil být mravencem.
Tak se vydal hledat někoho, kdo by ho naučil chovat se jako mravenec, aby se líbil mravenčici. Jak šel lesem, tak uviděl, jak se nějaký malý mravenec topí v řece. A protože byl mravenec velký, tak ho vytáhl. Od té doby se stali dobrými kamarády a malý mravenec se ho zeptal, jestli nepotřebuje s něčím pomoct. Mravenec odpověděl, že ano, že potřebuje poradit, jak se chovat jako mravenec.
Učení bylo velice jednoduché. Byl to totiž ve své podstatě mravenec, takže mu to šlo lehce. Když byl ukončen jeho výcvik, tak šel hledat mravenčici. Když ji našel, byla v mechu s úplně jiným mravencem. Mravenec tomu nemohl uvěřit a samým vztekem vyběhl na vrchol toho nejvyššího stromu a spáchal sebevraždu.
6.B Pavla, Denča, Martina
7.B Timi, Kiki, Venda, Bibi
8.C Vojta, Jarek, Filip, Honza
9.C Martin S., Tomáš B., Lukáš, Adam
O malém kladívku
Bylo jednou jedno kladívko. Mělo tři sourozence. Kladí bylo ze třech sourozenců nejmenší. Maminka už nevěděla, co s ním má dělat (pořád zlobilo, neuklízelo si pokojíček a když mělo zatlouct pár hřebíčků, tak říkalo, že to nezatluče). Půjdeš do
školy a tam se naučíš, jak zatloukat hřebíky. Dokud se to nenaučíš, tak se nevracej! Budeme tu všichni čekat s teplou večeří a s krabicí hřebíků, abys nám ukázal, jak ses to naučil. Doufáme, že se vrátíš brzy. Teď si běž sbalit a zítra brzy ráno tě odvezu do školy. Kladí svěsil hlavu, šel si sbalit věci do školy. Chudák Kladí.
Brzy ráno jel do vzdáleného města, ve kterém byla škola. Když tam Kladí přišel, všichni se mu posmívali, že neumí zatloukat hřebíky. Kladího to hrozně mrzelo, že se mu všichni smějí, a tak se rozbrečel a běžel do svého pokoje. Učil se to den a noc, ale pořád mu to nejde. Po dvou dnech se ráno Kladí probudil a zjistil, že to umí a jak přišel do třídy, všem to
ukázal, jak se to zatlouká a všichni mu říkali, že se to konečně naučil. A přišel domů a maminka mu dala večeři, která byla 20x zahřívaná a řekla mu, že je moc ráda, že se to naučil a že když se nají, tak má zatlouct těch 3000 hřebíků. Hřebík tloukl, tloukl, zatloukal a zatloukal, až to zatloukl. Od té doby si Kladí žil šťastně a pořád měl Kofolu. Po moc dlouhé době kladívko prasklo a pořád shánělo opravu. Nakonec to skončilo.
6.B Ludmila, Jiří, Magdaléna
7.B Michal L., Radek, Lukáš, Simona
8.C Andrea, Míša, Adéla F., Klára
9.C Tomáš H., Radek J., Martin D., Radim