Jarní starosti
Já jsem fotbalový míč. Skoro celou zimu jsem tvrdnul ve sklepě. Jen někdy přišel někdo ke mně, aby si se mnou párkrát zakopal. Společnost mi dělaly jen myši, kterých byl plný sklep. Ale už se blíží jaro. Každým dnem se více těším, až se dostanu ven. A hle! Už je to tady! Je jaro a už si jde někdo pro mě. Ale já jsem úplně vyfouklý. Přes zimu jsem celý splaskl (asi nudou). Budu potřebovat nafoukat. Výborně! Nyní jsem už připraven vyrazit ven. Hurá! Už jsem venku. Konečně! Už si se mnou hrajou fotbal. Sice do mne hodně kopou, ale mně to nevadí. Jsem rád, že si můžu zase užívat.
Ondra
Já jsem důlek v zemi. Já zimu nemám rád. Celou zimu byl ve mně sníh a nebyl jsem vidět. Každou chvíli do mě někdo šlápl. Není to žádná sranda. Bolí to mě i toho, kdo do mě šlápl. Teď ale přišlo jaro a místo sněhu do mě budou padat nejen kuličky, ale i kapky deště a někdy i fotbalový míč. Už se těším, až Marek zase vyhraje a Michal mu začne nadávat a začne ho honit po zahradě. Možná mi to nebudete věřit, ale už jsem měl na dosah smrt, bylo ve mně hodně kuliček a já nemohl dýchat. Naštěstí Marek vyhrál a schoval kuličky do pytlíku. Dva dny byla ve mně udusaná hlína, ale přežil jsem. Trochu jsem se propadl do země, ale mně to nevadí. Mám ale také jiné funkce, než sloužit jako cíl pro kuličky, když naprší, sloužím jako koupaliště pro různý hmyz. I když je to náročné a nebezpečné, jsem rád, že mohu být tím, čím jsem.
Marek
Plavky
Nůůůůůůůůůůůůůdáááááá…!!! Co tady máme dělat? Furt tu poletují nějací sprostí moli a pořád nadávají! Ani jsme nevěděly, kolik sprostých slov ještě neznáme. Ale je to lepší než se svetrem! Ten neřekne absolutně nic! A počkat! Už slyšíme vrzat ty polorozpadlé dveře! HURÁ! Jsme celé vzrušené, já i spodek! Těšíme se, až si nás Verča obleče! Už si nás oblíká, to je nejlepší chvíle v našem životě! Ale co to ???? Au, au, au…. nějak to bolí!! ,, Verčo, co to děláš?!“ Křůůůůůp! Rozpadly jsme se na tři půlky! Náš život je u konce, osud nám nepřál! … Teď ležíme na dně koše a zase nám poletují kolem půlek sprostí moli!! Aspoň si obohatíme slovní zásobu...
Verča H. a Verča B.
Petrklíč
Celou zimu jsem byl zalezlý v půdě a cítím, že v půdě je najednou teplo! A proto posbírám všechnu svou odvahu a vylezu ven. Svítí na mě slunce, kolem poletujou broučci, lezou žížaly… Kolem mě chodí lidé a koukají, jak jsem krásný. Moc času nemám, kvetu jen měsíc, a pak se musím schovat. Na jaře je krásně.
Terka
Ahoj, já jsem fotbalový míč. Celou zimu jsem proležel ve sklepě v nějaké krabici. Už se těším na jaro, až ze mě můj páníček, který do mě kope, setře prach a nafouká mě, abych mohl opět létat vzduchem nebo se kutálet po té jemné trávě. Taky se těším, až poletím do brány, kde mě zastaví síť. Někdy už mě to přestává bavit, létat jenom tam a zpět. Když do mě kopnou a já letím hodně daleko a někde se zatoulám, pak vezmou druhý míč a hrajou dál. Takový je už prostě můj život, ale i tak jsem rád, že jsem fotbalový míč.
Radek S.
Bábovičky
My bábovičky jme ve skříni celou věčnost! Minulé léto a jaro jme byly pořád venku u písku a děti si pořád s námi hrály a stavěly bábovičky. Vždy když nás schovají do té skříně, jsme tu takovou dobu, že se těšíme ven z té skříně až budeme zase od písku a děti si s námi budou hrát. Když jme ve skříni, je tolik času na přemýšlení a spaní, tak nejraději sníme o tom, jak bude vypadat další léto a jaro. A představujeme si to, jak nikdo jiný než my bábovičky. Je to tak krásné, jako by to byla pravda. Někdy otevřou skříň, ale nejdou pro nás ale pro jiné věci, které čekají, až na ně přijde řada. Ale my se dočkaly jako ty jiné věci ze skříně. Otevírají skříň a berou nás, konečně! Jdou s námi ven. A my se dočkaly našich snů, které jsme si tak přestavovaly. Jéééééé, to je nádhera, vidím slunce, písek, stromy, děti a tolik věcí, jak vždy vidíme každé léto a jaro. Ale každý rok je to krásnější a krásnější. My se netěšíme, až skončí léto a jaro, až budeme zase muset spát a snít. Ale nemysleme na sny, když to můžeme zažít doopravdy.
Markéta