Po přijímačkách
Tak já jsem celkem spokojen, protože jsem se dostal tam, kam jsem chtěl, a na těch přijímačkách na hotelovce to celkem šlo. Po chvíli jsem se cítil jako doma a všude kolem byly holky, tak mi bylo dobře, ale Cermat je úplně hrozný.
No, na přijímačky jsem jela 27. 4. Byla jsem hodně nervózní, jak jsem tam jela, šíleně mě bolelo břicho. Všechno ze mě spadlo, až když jsem si sedla do lavice a rozhlédla jsem se po třídě. Nikoho jsem tam neznala, ale jela tam se mnou psychická podpora (Barča, ségra a taťka). Povedlo se mi to celkem v pohodě. Dostala jsem se tam, byla to totiž škola, na kterou jsem chtěla. Sice jsem pod čarou, ale už mi volali a řekli mi, že jsem přijatá.
No, stála jsem před tou školou a trému jsem neměla, pak to začlo. Přišla jsem do třídy a úplně mi začalo buchat srdce. Pak už to bylo v klidu, ale ty přijímačky jsem zvorala. To se stává, ale stále si myslím, že bych se tam mohla dostat
Jsem strašně ráda, že už to mám za sebou. Ve Frenu všichni ve třídě seděli a strašně se soustředili a vůbec se s nikým nebavili. Nervózní jsem nebyla, ale jen ve Frenu. V Rožnově mi při testech strašně kručelo v břichu. Bylo to strašně trapné, jak mi do hrobového ticha zakručelo. Ale testy jsem zvládla.
Tak přijímačky byly celkem na můj vkus docela lehké, až mě to celkem překvapovalo. Ale zase jsem rád, že to bylo lehčí, aspoň už jsem přijat. Naštěstí jsem nebyl nervózní, takže to byla taková týdenní pohoda.
Na přijímačky jsem jela v úterý. Jeli jsme do NJ na obchodku. Nakonec jsme prolezli celé město a nenašli jsme tu školu, takže jsme se tam nedostavila. Ze školy nám volali, že můžu přijet ve čtvrtek. Po tom úterku by si někdo myslel, že se poučíme. Ale my jsme zase přijeli a opět jsme to nemohli najít. Ptali jsme se snad všude a potom i volali 2x sekretářku z té obchodky a běhali z jedné strany NJ na druhý, až jsme došli na autobusové nádraží a vzali si taxíka. Ten taky nevěděl, ale nějak jsme tam nakonec tak tak dojeli. Přijímačky z Čj byly lehčí než matika, protože jsem si nic nepočítala. Buďme blond!
V úterý 26. 4. jsem dělal přijímačky na hotelovku, kde jsem se celkem zapotil. Vešel jsem do třídy a pozdravil, ale žádné odezvy jsem se nedočkal. Každý byl zabraný do učení, až z toho šel strach.
Den před přijímačkama byl úplně normální, jako by to byl úplně normální den. „Přijímačkové ráno“ bylo v pohodě. Akorát mi vadila skupina velmi do sebe zaujatých lidí, kteří to asi nebrali na lehkou váhu. Já, který jsem tam přišel pouze s igelitkou, jsem tam byl asi za největšího blázna. Přijímačky nebyly nejhorší…
Ve škole
V úterý ve škole to byla vcelku pohoda. Skoro jsme se neučili a potěšilo nás i to, že nám odpadly PČ. První hodinu v M jsme něco psali, potom jsme se tři hodiny dívali na video a informatika byla taky v pohodě. Bylo nás sotva 20 a to tu bylo 6 lidí z 9.B. Kdyby byla škola takhle každý den, chodil bych s úsměvem. Úterý byl docela pohodový den.
Mně to tak nepřišlo. Nás bylo docela hodně, protože tu byly děcka z B. Normálně jsme se učili v matice, ale v ČJ a D jsme se dívali na válečný film a z AJ nás tam bylo jen šest, tak jsme se dívali na anglický dokument. V RJ nás bylo tak málo, že jsme šli na počítače. A nejlepší na tom bylo, že jsme neměli odpolední vyučování.
26. 4. bylo úterý bez většiny (aspoň myslím, že bez většiny) spolužáků. Bylo to zajímavé úterý. Přišlo k nám 6 lidí z 9.B, protože u nich tam chybělo hodně lidí (a to vím na 100 %, že to u nich byla většina). Až na dvě vyučovací hodiny to bylo normální vyučování. Ty dvě vyučovací hodiny (byly to český jazyk a dějepis) jsme se dívali na český film (pozn. dle mého názoru hodně dobrý) s názvem Tmavomodrý svět. Bylo to o českých pilotech ve Velké Británii za 2. světové války. Jinak to byl docela obyčejný den.
V úterý to byla sranda z Čj a dějepisu jsme se dívali na Tmavomodrý svět, což bylo super. V matice jsme se učili celkem normálně, takže nic extra. V informatice taky normálně a v Aj v klidu. Bylo lepší, když nás bylo méně, protože hodiny byly takové volnější. Ve středu bylo nejlepší asi Ak (anglická konverzace), protože nás bylo 5, tak jsme byli na počítačích, to byla sranda a to je asi všechno.